X-mas - Pátý dárek: Opora aneb Jednoho dne ve dvě v noci

Pátý dárek: Opora aneb Jednoho dne ve dvě v noci

Ebony vzbudilo uprostřed noci bušení na dveře. Chtěla ho ignorovat, ale pozdní návštěvník byl velmi neodbytný. Tiše zaklela, vymotala se z postele a potmě šla otevřít.

Za dveřmi stál Draco. Rozčilený tak, jak ho už dlouho neviděla. Tváře mu hořely a oči plály, ruce měl zaťaté v pěst a všechny rysy napjaté jako strunu.

„Draco? Co se stalo?" zeptala se překvapeně.

Draco prudce vydechl, jako by se snažil uklidnit, a následoval Ebony po tmě do kuchyně, kde hůlkou rozsvítila světla. Oba se usadili na svá obvyklá místa.

„Jde o Claire?“ zajímala se dál Ebony. „Už se vrátila?"

Draco potřásl hlavou a pak jí upřeně pohlédl do očí.
„Řekla mi, že s ním spala,“ začal plameně, jako pokračoval v nějakém předešlém rozhovoru.

„Jen tak. Jako by se mi chtěla pochlubit! Udělala to schválně. Schválně! A pak mi řekla, že se nechce rozvést. NECHCE! Celou dobu nedělala nic jinýho, než že se snažila mě dohnat k rozvodu, a teď mi bude tvrdit, že ho nechce!"

Ebony na něj rozespale zamžourala a několikrát sebou trhla, když třískl vztekle pěstí do stolu. „Draco, prosím tě, uklidni se. A přestaň křičet. Jsou dvě hodiny ráno," pokusila se.

Draco jako by ji ani neslyšel. „Byla to jedna z prvních věcí, co mi řekla. Málem ve dveřích. Ahoj, miláčku. Vyspala jsem se s kolegou. Byli jsme opilí, trošku jsme slavili, že máme konečně za sebou ten úkol ... a prostě se to stalo? Chápeš? PROSTĚ SE TO STALO!“ křičel Draco skoro nepříčetně. „Jako by si toho ani nevšimla, dokud nebylo pozdě! Prostě se to stalo…"

„Jen se ukidni,“ zkusila to znovu Ebony. „Třeseš se!"

„Protože jsem, KURVA, zatraceně nasranej!"

Ebony zamrkala. Draco Malfoy používal sprostá slova jen v okamžicích, kdy byl opravdu hodně rozčilený, jen v takových chvílích, kdy povolila jeho sebekontrola.

„Je jí úplně jedno, jak mi tím ublížila, je jí jedno, jak tím pošpinila moje jméno, celé naše manželství. Je jí jedno, jaké to pro mě bylo ponížení. Prostě se to stalo. Jen tak.“

Draco zavtěl razantně hlavou. „Jen tak uklouzneš. Nebo jen tak do někoho vrazíš, ale přece se jen tak nevyspíš s nějakým svým kolegou, že ne?"

Ebony si povzdechla chvíli ho upřeně sledovala. „Víš, kdo to byl?“ zeptala se po chvíli. Znáš ho?"

Oči mu zběsile zaplály. To nebylo dobré znamení.
„To je na tom to nejhorší. Myslím, že ani tobě se to nebude líbit. To je prostě třešnička na tom zasraným dortu. Poslední rána. Myslel jsem, že ... měl jsem strach, že se neovládnu a nafackuju jí, když mi to řekla. Nemohl jsem tomu uvěřit. Ze všech lidí na světě se musela vyspat zrovna s tvým mizerným úžasným bezchybným dokonalým hrdinským bratrem!" doslova vrčel.

Ebony v šoku zírala, zatímco Draco pokračoval.
„Řekla mi, že v posteli jsem lepší. Asi by mě uklidnila. Ale pak dodala, že to možná bylo tím, že byl namol. Jsem fakt rád, že moje podělaná manželka mě považuje za dobrýho v posteli. Fakt mě těší, že jsem lepší než na mol zlitej Chlapec, který pořád zasraně žije, aby mi dělal ze života peklo. To mě vážně potěší. To bude asi ten důvod, proč moje manželka nechce rozvod. Že ji dost uspokojuju."

„Nemůžu tomu uvěřit," vydechla konečně Ebony zaraženě.

„Ty že tomu nemůžeš uvěřit? Vždycky jsi mi říkala, že Claire je mrcha," připomněl Draco.

Ebony zavrtěla hlavou. „Jen jsem řekla, že ta vaše svatba není nejlepší nápad. Ale ... já mluvím o Harrym. Tohle prostě není jeho styl."

„No, zjevně je!“ odsekl Draco. „Nebo znáš víc Harry Potterů, zástupců šéfa bystrozorského oddělení?"

„Rozhodně znám toho, o kterém mluvíš,“ připomněla mu Ebony napjatě a pohlédla mu do očí. „Není dokonalý, ale neumím si představit, že by se zapletl s vdanou ženou, navíc s tou tvojí."

Draco se hořce ušklíbl. Potter mu právě ničil manželství a Ebony se ho stejně dál zastávala?

Kdy, sakra, někdo pochopí, že Potter není žádný svatoušek, ale jen pitomý spratek toužící po pozornosti a slávě?

„Očividně to není takový svatoušek. Ale je jasné, že se ho bude zastávat. Je to přece zachránce náš všech. Jo možná nám všem zachránil kůži, ale to mu pořád nedává právo rozdávat si to s mojí ženou!" zvýšil zase hlas. Odpovědí mu bylo hlasité zabušení na strop.

„Co to bylo?" zarazil se a pohlédl na Ebony.

„Paní Normanová, moje sousedka. Zjevně si neužívá tvoje noční představení," ušklíbla se na něj Ebony.

Draco pozvedl obočí. Někdy byla takový mudla! „Co takhle protihluková kouzla, Ebony?" navrhl. „Kolik je vlastně hodin?"

Ebony pohlédla na velké hodiny na zdi za Dracem. „Bude půl třetí. Možná bychom to mohli vyřešit ráno, až se vyspíš, uvidíš to jinak."
„Jsem tak naštvanej, že stejně neusnu. Potřebuju si prostě s někým promluvit,“ povzdechl si. „S kýmkoliv … s někým, kdo mě bude poslouchat," zamumlal spíš pro sebe.

Ebony sebou škubla, jako by ji uhodil. Aby si toho nevšiml, přesunula se ke kávovaru. Teď, když přešel šok a rozespalost, se cítila strašlivě unavená. Minulou noc spala pouze dvě hodiny, protože Seamus slavil narozeniny a pozval ji na večírek do jednoho baru. Dnes ráno vstávala brzy, aby vyřídila všechnu práci, a do postele se dostala až o půl jedenácté.

Přesto ji ani na chvíli nenapadlo na tuhle skutečnost upozornit. Kafe to vyřeší. Sice jí to nepomůže dohnat spánkový deficit, ale alespoň jí to pomůže fungovat dost na to, aby mohla Dracovi pomoct vyřešit jeho situaci.

Jako kdokoliv, kdo ho bude poslouchat ... jako nikdo důležitý.

Napadlo jí, že asi musí být masochista. Když se nechá takhle mučit. Ale ... kdyby Draca poslala jinam, třeba už by znovu nepřišel. Jestli tohle bylo to jediné, co mohla od něj mít, pak se s tím musela spokojit.

„Dáš si kafe?" zeptala se ho přes rameno.

„Díky, to budeš moc hodná," souhlasil Draco. Zdálo se, že ho předešlý vztek vyčerpal. Teď vypadal překvapivě schlíple. Takhle ho ještě nikdy neviděla. Vždycky si dával pozor, aby působil jako bezchybný, vyrovnaný a hrdý … Malfoy.

Vrhla ně něj rychlý pohled, jak byl usazený za jejím stolem. Bylo zvláštní, že Draco byl jediný z hostů, kdo si sedal tak daleko od ní, uvědomila si zničehonic Ebony. Pokud jí přišel navštívit někdo z jejích přátel, vždy si sedali na židli po její pravici nebo levici. Na „Dracovu židli“, jak ji sama pro sebe nazývala, si nesedal nikdo.

„Jestli se tohle někdy dozví otec, tak mě vydědí. A matka mě vymaže z rodového gobelínu," povzdechl si.

Ebony jen vrtěla hlavou nad jeho slovy. „Nepřeháněj. Není to tvoje chyba."

„Malfoy si musí umět zjednat úctu a respekt. Žádná žena si nesmí dovolit ho podvést, zvlášť ne ta jeho!"

„O čem tohleto je? O tom, že si to dovolila, nebo že ti ublížila. Je to o tvojí pýše a hrdosti nebo o vašem vztahu, Draco? Tohle přece není hlavní problém," řekla naléhavě.

„Ne,“ odsekl Draco a nedokázal potlačit všechnu to hořkost, co cítil. „Hlavní problém je, že moje manželka je děvka a mrcha."

"Ne. Hlavní problém je, že nevíš, proč tohle dělá," namítla.

"To teda ne,“ bránil se Draco. „Vím proč. Chce mi ublížit, ponížit mě, nasrat mě!"

„Ale proč to dělá? Určitě ne proto, že by z toho měla potěšení. Přece ji znáš. I když je tvrdá, tak není takhle krutá. Něco za tím musí být." Pohlédla mu upřeně do očí. „Třeba opravdu o nic nešlo. Ale očividně máte problémy, Draco. Na to by ses měl soustředit.“

„Je mi jedno proč! Už je mi to všechno jedno! Kašlu na to. Prostě to skončím. Je mi jedno, že budu první Malfoy za posledních dvě stě let, který se rozvede. Prostě to udělám…"

„Myslím, že bys měl nejdřív vychladnout a dobře si to promyslet, než uděláš takovéhle rozhodnutí," poradila mu vážně a postavila před něj kouřící hrnek s kávou.

„Není co promýšlet,“ zavrhl její radu, když poděkoval za kávu. „Prostě konec. Definitivní."

Ebony se usadila se svou kávou ke stolu a pohlédla přes desku na Draca. „Draco. Měl bys s ní promluvit. Měl bys ses jí přímo zeptat, proč to dělá, to většinou zabere. Máš tak jedinečnou příležitost jistit, co se jí honí hlavou."

Draco se nadechl, aby ji přerušil, ale nedala mu šanci. „Copak tě to nezajímá. Chceš to skončit, aniž bys věděl, co se děje, co je špatně? Jen tak? Nedat jí šanci vysvětlit to?"

Draco se ušklíbl. „Co mi na tom může vysvětlit. Další podobný kecy jako ,prostě se to stalo´? Pili jsme, slavili a šukali? To nic neznamená?"

Chvíli ho beze slova pozorovala. „Proč sis ji vzal?"

„Cože?" Draca ta otázka zarazila.

„No tak, je to snadná otázka. Lidé na ni většinou odpovídají bez přemýšlení."

„Mám ji rád. Otec si to přál. Chtěl jsem dědice," vyjmenoval Draco.

Ebony přikývla. „Jestli ji máš rád, tak bys měl bojovat. Měl bys zkusit všechno, abys to manželství zachránil."

„Mám dojem, že už nemám co zachraňovat," povzdechl si poraženě.

„Ještě jsi to nezkusil. Zatím jsi jen utíkal."

Draco na ni pohlédl překvapeně a mírně rozzlobeně. „Neutíkal jsem. Co je za nesmysl?"

„Nelži si, Draco. Byla jsem přece u toho. Vždycky jsi se objevil tady. Po každé vaší hádce jsi přišel sem. Postěžoval sis a vrátil ses domů. Aniž by sis s ní promluvil o tom, co se stalo. Aniž byste vyřešili váš problém."

Draco na ni chvíli, zaražený jejím tónem. „Vadí ti, že jsem přišel? Překážím ti?"

„O to přece nejde!“ vyhrkla Ebony, šokovaná, že ho něco takového napadlo. „Nejde ani o můj názor, jde o vás. O tebe a o Claire. O to že neřešíte své potíže, jenom je ignorujete. Prostě se chováte jako by ta hádka nebyla. Jenže když to neřešíte, tak ten problém roste. A každá další hádka je horší a horší."

„Jak to, že nejde i o tebe?“ podivil se Draco rozčileně. Ebony jako vždy zasáhla citlivou strunu.

Byl naštvaný. Nechtěl slyšet, co dělá špatně. Chtěl aby pochopila, jak se cítí. Aby mu pomohla vyrovnat se s tím pocitem urážky a ponížení, který mu Claiřina nevěra způsobila. Chtěl slyšet její uklidňující a povzbuzující slova a ne její hloupé rady.

„Proto jsem přece tady, abys mě vyslechla a podpořila mě. Proč bych sem jinak chodil?" Už jak tu poslední větu vypustil z úst, si Draco uvědomil, že to byla chyba. Viděl, jak se Ebonyina tvář stáhla směsicí bolesti a vzteku.

„Jsem ráda, že jsem ti dobrá aspoň na něco," zaprskala vztekle a zvedla se od stolu.

„Ebony, promiň, víš, že to tak není. Jsi moje nejlepší přítelkyně. Záleží mi na tobě. Omlouvám se. Víš, že to nedělám často, ale myslím to vážně. Nechtěl jsem to říct tak, jak to vyznělo. Jsem unavený, naštvaný a mám opravdu mizerný den," omlouval se okamžitě, ale její výraz se nezměnil.

Pravda byla, že se Ebony v té chvíli cítila stejně a už prostě neměla sílu se ovládnout. Dlouho potlačované emoce společně s bolestí a frustrací z neopětovaných citů vypluly na povrch.

Oči jí rozzlobeně zaplály. Naposledy viděl tenhle její výraz ještě v Bradavicích, v dobách, kdy se nesnášeli a neustále spolu bojovali.

„Taky jsem unavená. Zatraceně unavená. Z tebe! A z tvého neustálého fňukání. Pokaždé si sem přijdeš vylít srdce a zasypat mě svými problémy. Nikdy se neptáš na moje. Myslíš si, že se kolem tebe točí vesmír. Netočí. Mám taky svůj život. Nesedím jen doma a nečekám, až si přijdeš postěžovat."

Kdyby Draco nebyl rozčilený už předtím, nejspíš by dokázal vztek potlačit po jejích ostrých slovech. Ale za téhle situace už to byl příliš těžký úkol.
Rovněž se zvedl ze židle a čelil Ebonyinu pohledu. „Ty máš nějaké problémy? Slečna Dokonalá má nějaké problémy? Těžko to budou problémy s láskou, protože milostný život není něco, s čím by ses chtěla potýkat. Máš dokonalého bratříčka a dokonalé přátele. Ve své práci jsi nejlepší. A vyhovuje ti, že jí můžeš obětovat celý den a nemusíš se o nikoho starat. Jaké ty můžeš mít problémy ve svém dokonalém světě?"

„Jsem tady vždycky pro každého, že jo? Holka na prodej. Pro zákazníky, kteří chtějí svoje rady, lektvary a analýzy. Pro bratříčka, když má chuť hrát si na rodinu. Pro přátele, když mají chuť se zabavit. Pro tebe, když potřebuješ někoho KOHOKOLIV, kdo bude poslouchat. Ale kdo je tu, sakra, pro mě!?"

„Já,“ řekl Draco tiše zaražený jejím výbuchem. „Jsem tady, pořád. Skoro každý den."

„Protože chceš pomoct. Jsi tu kvůli sobě, to není to samé. Jsi tu, protože vařím dobré kafe a mám volnou ložnici a ráno ti udělám snídani."

Draco zavrtěl hlavou. „Jsem tu, protože chci, Baví mě trávit čas s tebou. třeba jen sedět a dívat se, jak mluvíš. Kolikrát ani neslyším, co říkáš, nevnímám, jen se dívám. Jak se ti hýbou rty. Jak se ti mění výraz v obličeji … na tvoje oči, ve kterých vždycky najdu všechno. Ani nemusím poslouchat, co říkáš, protože to vidím ve tvých očí a ve tvém výrazu. Znám tě. A ty znáš mě. Jsi moje nejlepší přítelkyně."

Ebony ho teď nehybně pozorovala a její napjatý výraz jasně naznačoval, že na něco čeká.

Draco na ni také zíral a cítil se zničehonic strašně nervózní. I s rozespalým výrazem a vlasy rozcuchanějšími než obvykle. Byla prostě kouzelná. Roztomilá. Krásná...

Nemohl to prostě zastavit. Najednou zase jeho mysl naplnil obraz jejího nahého těla. Nedokázal myslet na nic jiného.

Chtěl ji. Chtěl cokoliv, čím by vymazal to ponížení a bolest, kterou mu způsobila Claire. Cokoliv, čím by odstranil ten hněv. Ale nebylo to jen tohle. Kdyby šlo jen o tohle … jen o sex, mohl si vybrat kteroukoliv jinou. Dokázal by odejít, otočit se a jít ven z jejích dveřích.

Jenže tohle byla Ebony. Jeho nejlepší přítelkyně. Nikoho neznal tak dobře a nikdo neznal tak dobře jeho. Možná ani Claire … Ne, jeho žena rozhodně ne. Ta touha po uvolnění bolesti a touha po Ebony, žhavá a nespoutaná, se spojily v jednu.

Vzápětí jí líbal.

Bylo to zvláštní lívat někoho, koho tak dlouho a dobře znal. Ale nebylo to špatné. Vůbec … naopak. Její rty chutnaly tak exoticky. Saldce a horce … podmanivě.

Polibek byl čím dál vášnivější. Draco zapomněl na zábrany a prostě popustil uzdu touze a vášni. Proč by se měl držet zpátky? Co mu bránilo?

Co mu bránilo přetáhnout jí přes hlavu tílko ve zmijozelských barvách a stáhnout z ní ty šortky? Co mu bránilo dotýkat se její kůži, hladit ji a laskat? Co mu bránilo shrnout ze stolu podnos s kávou a ubrus a položit ji na jeho naleštěnou dřevěnou desku? Co mu bránilo ji líbat, ochutnávat jazykem její kůži a vzrušovat ji až k zešílení jemnými polibky i kousnutími. Co mu bránilo se s ní pomilovat, vklouznout do jejího těla a poddat se tomu divokému tanci vášně a slasti?

Prostě to udělal. Miloval se s ní.

Na tom stole, u kterého ještě před chvílí seděli a probírali jeho zpackané manželství. Na tom stole, na kterém mu vždycky přichystala snídani. Na stole, kde pro něj vždycky byl hrnek s kávou. Možná to nebyl ten nejlepší sex v jeho životě, ale už dlouho se necítil tak jako s ní. S Claire se tak necítil nikdy - jenže Claire byla jeho žena, Claire přece miloval…

Přesto na ni zapomněl, když bral Ebony do náruče a nesl ji do její ložnice, by mohli pokračovat za pohodlnějších podmínek. Stejně tak zapomněl i na únavu. Během noci se s ní miloval třikrát a přece jako by to nebylo dost.

Usínal s ní v náruči a za zvuku jejího pravidelného oddechování. A v hlavě neustále slyšel její hlas, zastřený a vzrušený, jak ho pobízí a prosí. Jak ho mučí svou smyslností, dráždí ho, vzrušuje a brání mu zapomenout. I jeho sny byly naplněné tím hlasem.